Pro mě už potřetí, pro Tobíka poprvé – už za týden.
Tobi to nějak neprožívá, na rozdíl ode mě. Mluvíme o tom, že už brzy půjde do školky. Jednou řekne, že si tam bude hrát s autíčky, podruhé řekne, že tam nepůjde. Je čerstvě tříletý, tak žije přítomností…
Jak to tedy zvládnout jako máma a jak nejlépe „připravit“ dítě? Nejsem odborník, ale napíšu vám pár tipů.
Nejdůležitější je DŮVĚRA, že to dítě zvládne a také důvěra k učitelkám, že se o to vaše nejcennější dobře postarají. Bez toho to nepůjde.
A jak se připravit přímo na den D? Mluvte o tom, společně chystejte věci potřebné do školky. My už máme nachystané nové papučky a pyžamo (to bude sice potřebovat až později, ale máme vybrané pyžamo do školky). Obojí jsem podepsala a za jméno namalovala smajlíka, aby si to i sám Tobi poznal. Moderní nalepovací štítky jsem nikdy nevyužila, ale pro děti to může být zajímavější než ruční označení.
Posledního srpna si vše večer spolu připravte, ať se ráno nehoníte. Pro první den si vystačíte s bačkůrkami, náhradním oblečením a oblíbenou hračkou. Díky hračce z domu se nebude dítě cítit samo, bude mít u sebe něco z domova. To jsem zvědavá, kterého z oblíbenců si vybere Tobi. Běžně s námi na dovolenou jezdí modrý králík, malá a velká kočka, dinosaurus a ovečka.
Prvního září nezaspěte, stres a útěk do školky nikomu na klidu nepřidají. Dopřejte dítku oblíbenou snídani, sbalte přichystané věci a hurá na to.
Ve školce se nenechte vykolejit chaosem v šatně, v klidu vyměňte boty za bačkůrky a vše uložte na značku v šatně, kterou vám přidělili. Určitě na ní bude nějaký veselý obrázek. Ten však potěší spíše jen dítě, protože vaše nervozita stoupá. Přichází ten nejtěžší moment, kdy předáte SVÉ dítě učitelce. Nikdo vám neřekne dopředu jestli vaše dítě vpluje do třídy a ani nemrkne okem nebo jestli začne plakat a nebude chtít jít dál. Každopádně radím, neprodlužujte loučení, bude to pak horší pro oba. To vaše VELKÉ miminko to zvládne, i když ukápne nějaká slza. Paní učitelky to zvládnout taky a kdyby bylo nejhůře, určitě vám zavolají. Zamáčknu slzu a půjdu domů, s tím, že si svůj poklad za pár hodin vyzvednu a on bude plný zážitků z nových hraček.
Mámy, to dáme! A ty naše děti taky!
